24.05.2021
Odchod sovětských vojsk 1990 – 1991
Dana Kyndrová
Výstava zahrnuje fotografie z let 1990-1991, kdy se autorka věnovala několik měsíců zachycení přelomové etapy novodobých českých a slovenských dějin – ukončení tzv. dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československa. Jejím cílem nebylo vytvořit podrobnou a přesnou kroniku samotného odchodu, ale zaměřila se na postihnutí atmosféry v sovětských kasárnách, kde se pro ni vizuálně koncentrovala předzvěst rozpadu sovětského impéria. Ubohost a apatie řadových vojáků uprostřed omšelých agitačních komunistických kulis tak nejen symbolizuje začínající agónii totalitního systému, ale zároveň budí soucit s prostým člověkem, který často bývá jen loutkou velkých politických her.
Před zahájením odsunu bylo na československém území 75 000 sovětských vojáků, 17 000 příslušníků jejich rodin a dalších 23 000 civilních zaměstnanců. Působili v 67 posádkách v Čechách a na Moravě a v 16 na Slovensku. Vrchní velení bylo asi 50 kilometrů severně od Prahy v Milovicích. Za Odcházejícími jednotkami zůstaly nedořešené otázky škod na zdraví a životech československého obyvatelstva, na majetku a jednotlivých ekosystémech.
Dočasný pobyt sovětských vojsk v Československu
srpen 1968 - červen 1991
V noci z 20. na 21 srpna l968 překročilo československé státní hranice více než půl miliónu vojáků pěti zemí Varšavské smlouvy – Sovětského svazu, Polska, východního Německa, Maďarska a Bulharska. Okupace země byla několik dní na to zpečetěna Smlouvou o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR, kterou podepsal prezident Ludvík Svoboda a další představitelé Československa v Moskvě a následně ji v říjnu ratifikovalo i Národní shromáždění.
Více než dvacetiletá přítomnost Střední skupiny sovětských vojsk však sehrála závažnou roli ve všech sférách veřejného života, v každodennosti všedního dne. Pod záštitou sovětských zbraní se etablovala normalizační moc, která dodávala protiprávnímu stavu zdání legality a mlčky přihlížela nebo se spolupodílela na devastaci přírodních, kulturních i morálních hodnot. Přítomnost cizích vojsk stála v pozadí pokryteckých deklarací a „bratrské pomoci“, promítala se do politických, právních a správních rozhodnutí, ovlivňovala postavení československých ozbrojených sil a hluboce zasáhla sféru národního hospodářství.
Politické změny po listopadu 1989 vedly k podepsání smluv mezi vládami SSSR a ČSSR o odchodu sovětských vojsk z Československa. Vlastní odsun byl zahájen v únoru 1990, měl tři etapy a ukončen byl 25. června 1991. Probíhal pod kontrolou zmocněnců vlád, jejich úřadů a odborných komisí. Zvlášť aktivní roli sehrála Komise obou sněmoven FS ČSFR pro dohled na odsun sovětských vojsk v čele s Michaelem Kocábem. Pro vojenské transporty bylo použito celkem 825 vlakových souprav o 31 350 železničních vozech. Po silničních trasách odjelo 27 kolon s 1709 vozidly a vzdušná přeprava se uskutečnila v 15 přeletech.
Podle údajů parlamentní komise bylo před zahájením odsunu na československém území 73 500 sovětských vojáků, 16 911 příslušníků jejich rodin a dalších 23 010 civilních zaměstnanců. Celkem 113 421 osob. Působili v 67 posádkách v Čechách a na Moravě a v 16 na Slovensku. S detašovanými jednotkami to ovšem představovalo několikanásobně vyšší počet lokalit. Vrchní velení bylo asi 50 kilometrů severně od Prahy - v Milovicích. Složení posádek se také během 22 let měnilo, takže uvedená čísla je nutno chápat jen orientačně. Vedle raketových, radiolokačních a chemických jednotek a obsluhy muničních skladů byly na našem území rozmístěny všechny tradiční druhy vojsk.
Za odcházejícími jednotkami zůstaly nedořešené otázky škod na zdraví a životech československého obyvatelstva, na majetku a jednotlivých ekosystémech. V opuštěných vojenských prostorech zůstalo
3 076 černých staveb, které neodpovídají československým předpisům. Sovětská armáda také s tichým souhlasem, ale i bez něho, rozšiřovala v průběhu dvaceti let zabraný prostor z původních 4 500 ha až na 13 000 ha půdy a jen na lesních porostech v oblasti Libavá způsobila v období 10 let škody za 126 miliónů korun. Kontaminace půdy převážně ropnými látkami nabyla takového rozsahu, že sotva 9% všech lokalit zůstalo po odchodu vojsk relativně čistých.
Komise expertů pro vyčíslení těchto škod stály před obtížnými úkolem, protože neexistuje spolehlivá mezinárodně uznaná metodika. První odhady se pohybovaly kolem 4 - 5 miliard korun. Metodické komplikace, politický vývoj v zemích bývalého Sovětského svazu, jeho reciproční požadavky a platební neschopnost přivedly nakonec vlády obou států k tomu, že 1. dubna 1992 přijaly tzv. nulovou variantu, při níž se obě strany vzdaly nároků.
Jindřich Pecka, historik
Ústav pro soudobé dějiny Akademi věd ČR, Praha 1993
(autor knihy „Odsun sovětských vojsk z Československa 1989-1991“)
Dana Kyndrová (1955)
Vystudovala francouzštinu a ruštinu na Filozofické fakultě UK v Praze (1979). Deset let působila na katedře jazyků strojní fakulty ČVUT a po listopadu 1989 na katedře jazyků AMU. Od roku 1992 je volnou fotografkou. Žije v Praze. Fotografovat začala v osmnácti letech a věnovala se vždy černobílé humanistické fotografii. Uspořádala řadu výstav doma i v zahraničí a vydala osm autorských publikací: Nepolepšitelná víra v lepší budoucnost (1998), Per musicam aequo (1998), Žena mezi vdechnutím a vydechnutím (2002), Odchod sovětských vojsk z Československa (2003), Podkarpatská Rus (2007), Algerie-Togo (2009), společně se svoji matkou Libuší, Rituály normalizace / Československo 70. - 80. let (2011) a Rusové… jejich ikony a touhy (2015).
Získala řadu ocenění ve fotografických soutěžích: 1995-1999 Czech Press Photo (celkem 7 cen), 1998 - hlavní cena v národním kole Fujifilm Euro Press Photo Awards (reprezentovala ČR v únoru 1999 na evropském kole v Londýně), 2006 – Grant hlavního města Prahy (za soubor fotografií z ruské pravoslavné pouti), v rámci kterého zachytila život pražských bezdomovců.
Kromě své vlastní fotografické tvorby se začala v posledních letech věnovat i kurátorské a organizační činnosti v oblasti fotografie. Je autorkou monografie Miloně Novotného (2000), publikace 1945 Osvobození … 1968 Okupace / Sovětská vojska v Československu (2008) a Jan Palach 16.-25.1.1969 (2009). Za tuto kurátorskou činnost ji Asociace českých profesionálních fotografů udělila titul „Osobnost české fotografie 2008“.
